Jiří Sopko: Kresby ze sbírek Gema Galerie, Praha, 2016

Místo konání: Galerie Gema, Máchova 27, Praha 2
Termín konání: 17. 6. - 9. 9. 2016
Kontakt: Galerie Gema

 

 

 

 

 

 

Galerie Gema, která v roce 2016 otevřela nové výstavní prostory v Máchově ulici na pražských Vinohradech, již více než dvacet let zastupuje malíře Jiřího Sopka, jehož tvorbu systematicky sbírá. Proto se rozhodla otevřít svůj deposit a návštěvníkům galerie předložit výběr čtyřiceti kreseb tohoto autora z let 1968 – 2002.
Kresby jsou netradičně adjustovány do různobarevných paspart, konkrétně do žlutých, oranžových, fialových a zelených, čímž autoři výstavy chtěli podtrhnout fakt, že Sopko má rád barvy a ony mají zase rády jej… Protože většina děl je bez názvu a veskrze jsou díla signována a datována, nechali tvůrci výstavu bez popisek, které jindy narušují čistotu instalace a zanechali prostor zcela kresbám samým.
Nejstarší kresba pochází z roku 1968 a zobrazuje „ensorovsky“ laděné groteskní figurky. Sopko měl rád odjakživa cirkusy a klauny, což také vysvětluje jeho oblibu právě Jamese Ensora. Kamarádil se s mnoha mimy, se kterými i výtvarně spolupracoval – ponejvíce se Ctiborem Turbou na tzv. absurdním divadle. Josef Kroutvor kulturní dění té doby definoval jako „Českou grotesku“.
Dále byly na výstavě hojně zastoupeny kresby ze sedmdesátých let, ve kterých Sopko s nadhledem sobě vlastním komentuje tehdejší neveselou dobu. Vlivem politického vývoje, nebylo Sopkovy umožněno vystavovat, neb jeho tvorba nesplňovala požadavky oficiální kulturní ideologie. Prodělal dokonce období, kdy malování chtěl nechat. Nakonec to byla ale pro něj jediná možnost jak se vyjádřit a dnes je rád, že u něj setrval. V druhé půlce sedmdesátých let pak mohl alespoň restaurovat.
Devadesátá léta jsou o poznání veselejší. Sopko dospěl k jistému vnitřnímu klidu, který přenáší i do svých kresbiček. Překvapivě se mnohdy vytrácí figura, Sopko si hraje s krajinnými motivy, objevuje se princip zmnožování, kdy autor jednu a tu samou situaci řeší v různých barevných variacích. Dvě barvy mohou být totiž vedle sebe, ale přidá-li se k nim třetí, může se celek rozladit. Toto hledání harmonie ho pak na přelomu dvou tisíciletí přivedlo až k diptychům a triptychům. Sám k tomu poznamenal, že: „…co se týká zmnožování, jak vlastně všechno zjednodušuji, tak chci jakoby zmnožit vztahy v obraze, kdy až u třetího plátna (i když to není vždycky vázáno na tři) člověk pochopí, o co se jednalo v těch předchozích“.
Výstavní výběr končil k roku 2002, kdy se konala velká výstava Jiřího Sopka v Jízdárně Pražského hradu, na které naposledy dostaly výstavně jeho kresby větší prostor. V témže roce byl autor zvolen rektorem pražské Akademie výtvarného umění, kteroužto funkci zastával dokonce po dvě období. Nadmíra administrativní práce poněkud utlumila jeho autorskou tvorbu, ale několik nedávných výstav ukázalo, že ho cit pro barvu, vtip ani chuť tvořit neopustily a že se máme do budoucna stále na co těšit.


Linda K. Sedláková

 Ohlasy v médiích:

Jiří Sopko: Kresby 1968 - 2002, Art and Antiques, červen-červenec 2016

Jiří Sopko: Kresby 1968 - 2002, Art and Antiques, srpen 2016